charitativní fond Moudrý klobouk

Povím ti svůj příběh. Mám dnes sice několik škol, stohy certifikátů a na tucet variant vizitek, ale jak se to celé přihodilo! Celé to možná vypadá impozantně, jenže je to vlastně jeden velký omyl. Ona totiž ta šíře záběru vůbec není důsledkem nějaké pronikavé inteligence či neobyčejné studijní píle (haha); v mém případě jde spíše o univerzální nadání, dětinskou touhu si vše vyzkoušet... a neschopnosti vybrat si studijní obor podle serióznějších kritérií, než je prostá oblíbenost konkrétního učitele. Upřímně – dát si někdy repete, šel bych raději cestou bez odboček. Nikdy mi nikdo nepomohl s výběrem povolání a takto to dopadlo. Když mají moje děti ve škole popsat, co dělá tatínek, tak buď mlčí nebo vymyslí úplnou ptákovinu (Andulka jednou ve škole pronesla, že jsem šéf šéfů – ještě že to neřekla v italštině! –, a pro Mikuláše jsem zase vládce papírů). Sám za sebe mohu říct, že jsem nakonec rád, že jsem se nestal ultraspecialistou a supervědcem v základním výzkumu, což se mi mohlo snadno přihodit; alespoň mohu vyniknout v aplikované vědě v tak raritním a vysoce praktickém mezioboru. Ale takhle klikatá kariéra, to ti povím, to teda taky nebyl žádný med. Nějak jsem to ustál, ale bylo to vo fous.

Jenže takto to má spousta lidí. Lze dohledat alarmující statistiky, které potvrzují, že více než polovina studentů vysokých škol by nejraději změnila studijní obor, nebo snad i školu. To je velmi smutné, protože velká část z nich změnu nedotáhne a předčasně skončí. Tolik zdrojů přichází vniveč! Jaké ztracené ideály a celoživotní deziluze! Přitom rozhodně neplatí, že by to byli nějací flákači - stalo se tak jen proto, že si neuměli dobře vybrat hned napoprvé. Jen pořádně nevěděli, na co mají (nebo spíš na co nemají) a co skutečně chtějí (a nechtějí) dělat. Jen se neuměli kvalifikovaně rozhodnout, nic víc, nic míň. Jenže co hůř: zatnout zuby a dokončit špatně vybranou školu také není řešení. Podobně zarážejícím faktem totiž je, že když vynecháme lékařské a umělecké fakulty, většina absolventů prý nakonec vůbec nepracuje ve svém oboru! Tragédie. Docela stejná tragédie, jako když se člověk střetne s někým, kdo sice v oboru zůstal, ale i tak se minul povoláním.

Rád bych tedy trochu, po svém, změnil flow reality. Proto jsem založil první charitativní svěřenský fond v naší zemi. Jmenuje se Moudrý klobouk a podporuje univerzálně nadané studenty při cestě za povoláním. Nedovedu si představit lepší příležitost, jak někomu zásadně změnit život k lepšímu, než pomoci mu k profesi, která se mu stane dobrým osudem.

Každému vidím do duše,

vím, z jakého je těsta -

nasaď si mě a řeknu ti,

kam povede tvá cesta.

               píseň Moudrého klobouku, Harry Potter a Kámen mudrců

Pomáháme jednoduše (je to skoro tak snadné jako v knížce): Student vyplní komplexní kariérní diagnostiku. IQ test, nadání, preference. Trvá to několik hodin, ale vyplatí se to. O výsledcích si pak na několika sezeních pohovoří s profesionálním osobním koučem, který mu pomůže pojmenovat cíl a objevit funkční cestu. Poté studentům umožňujeme mentoring od profesionálů ve vybraném oboru; ukazuje se, že tito starší bráchové rádi nezištně pomohou radou či doporučeními.